KOUČOVÁNÍ vs. PŘEDSUDKY

V dobách mojí nedávno ukončené aktivní 25leté obchodní kariéře jsem se činnostem kouče (i mentora) spíše vysmíval. Dnes bych v souvislosti s tímto citoval matku Forresta Gumpa: „Pro hlupáka každý hloupý…“. Je neskutečné, jaké negativní názory jsem měl na něco, co jsem vlastně nějakým základním způsobem vždy sám praktikoval vůči svým synům i při vedení mých zaměstnanců. Když jsem na jaře 2024 absolvoval čtvrtletní kurz profesionálního koučování, kde nás bylo patnáct spolužáků, hlupáka jsem tam tedy neviděl ani jednoho. Mými spolužáky byli „pouze“ profesoři na ZŠ, SŠ i VŠ, manažeři v úspěšných firmách, majitelé úspěšných firem, HR specialisté v úspěšných firmách a lékaři (z toho dokonce jedna psychiatrička, která si tímto rozšiřovala svoji praxi).

Proč je koučování samo o sobě jako služba širokou veřejností prozatím vnímáno s despektem, i když ti nejúspěšnější šéfové min. koučovací přístup dávno používají? Myslím, že většinově ze stejného důvodu jako kdysi u mě, tedy především z neznalosti. Někdy prostě hledáme jednoduché a zkratkovité odpovědi, než abychom si ve všeobecné záplavě informací dohledali fakta ke konkrétním tématům. Nicméně těch důvodů je více a koučové někdy kopou do vlastních řad. Dalším důvodem jsou tzv. samozvaní koučové bez jakéhokoliv vzdělání a certifikace. Pak jsou tady medializované případy „koučů“, kteří nejednají profesionálně. Nebo úplně naopak jsou tady zase dobří a profesionální koučové, kteří však koučování považují skoro za náboženství a takto ho i prezentují. A v neposlední řadě jsou tady lidé, kteří měli doposud jinou kariéru ve vedení lidí (a třeba i neúspěšného vedení lidí) a při současném hledání nového smyslu pracovního života využívají tzv. „koučovacího boomu“ a automaticky se staví do role kouče (mimochodem, studium a získání certifikace ACC od ICF a mimo to samostatně titul MBA je dohromady roční a finančně náročnější proces). Mnohého z výše uvedeného se chytají novináři a režiséři populárních filmů a seriálů a bohužel častokrát překrucují realitu do „vtipného stylu“, čímž, v kombinaci s výše uvedeným, vzniká jakýsi začarovaný kruh.

A to je škoda, protože koučování a koučovací přístup patří už před mateřskou školku. A to říkám z pozice silného realisty a pragmatika, obyčejného podnikatele a otce od rodiny.

Než jsem začal studovat profesionální koučovaní, nikdy jsem nevyužil služeb žádného kouče ani žádného „lékaře na léčbu duše“ a toto trvá i do dnešních dní. Přes to všechno se po mojí již skoro roční zkušenosti s koučováním podepisuji pod to, že koučování je skvělé a pokud se chce klient opravdu posunout vpřed, tak u některých klientů skoro až „nenahraditelné“. Především manažery a vedoucími týmů uplatňovaný koučovací přístup je nejlepším možným řešením vedení lidí. Mám s tím vlastní zkušenost, nejlepší šéf a tým, kterého jsem byl členem, měl koučovací přístup. Jenom jsem před lety ještě netušil, že se tomu říká koučování…

Tyto texty nejsou ani z části vytvořeny ve spolupráci s AI, jedná se o subjektivní názory Tomáše Cuce.

Základem úspěchu je ZAČÍT!